Jdi na obsah Jdi na menu
 


Saturn(Kronos):

Kronos by neměl být zaměňován s Chronem, personifikací času.

Kronos (starořecky Κρόνος, Krónos) je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Rheiou byl jako každý z Titánů přidělen jedné z hvězdných mocností, v jeho případě to byl Saturn. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl nejmladším synem řeckých bohů Urana a Gaie. V římské mytologii se nazývá Saturn (latinsky Saturnus).

Jeho název byl v antické lidové etymologii již velmi brzy ztotožněn s bohem času Chronosem, což je ale etymologicky nesprávné. Zpočátku se jednalo o dva různé bohy, kteří pak v mnoha podáních spolu splynuli. Otázka správného původu slova je sporná, snad je odvozeno od slova kraino. Pravděpodobnější ale je, že název má předřecký původ a podobně také kult Kronose byl převzat z předřecké tradice.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů, jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Úranus své potomky nenáviděl a své další potomky Hekatoncheiry dokonce svrhl do Tartaru. Za to jejich matka Gaia své děti vyzývala, aby otce vlády zbavili, ale jediný Kronos jí vyhověl. Gaia ho vyzbrojila srpem z pazourku a Kronos tímto srpem ve spánku svého otce zbavil mužnosti, prohlásil se za vládce světa a své sourozence přiměl, aby mu sloužili. Z krve, která kapala ze zmrzačeného Úrana na zem se po spojení s Gaiou zrodily obři Giganti a (podle některých autorů) bohyně pomsty Erínye. Posledním Úranovým potomkem byla podle Hésioda bohyně lásky Afrodíté, zrozená z pěny oplodněné do moře hozeným Uranovým mužstvím.

V jiné verzi tohoto mýtu nesvrhl Kronos Úranose, ale velikého hada Ofióna. Následně pak osvobodil svět z otroctví a jistý čas mu spravedlivě vládl.

Po svržení Úranose se Kronos stal vládcem veškerenstva. Znovu uvěznil Hekatoncheiry a nechal je hlídat žalářnicí jménem Kampé. Manželkou mu byla jeho sestra Rheia. Jeho dětmi byly Hestiá, Démétér, Héra, Hádés, Poseidón, které všechny spolknul z obavy, aby se historie neopakovala a jeho vlastní děti ho v budoucnosti nezbavily vlády.

Nejmladší Zeus Kronově hrozbě unikl díky Rheině lsti. Před Diovým narozením odešla na ostrov Krétu, tajně porodila v hluboké jeskyni hory Dikté a Kronovi místo novorozence dala kámen zabalený v plenách. Totéž se podle některých pověstí stalo i s Poseidónem, kdy však Kronovi místo dítěte bylo podstrčeno hříbě. Většinou se však uvádí, že Poseidón byl spolknut podobně jako jeho sourozenci.

Dia se ujaly nymfy Adrásteia a Ídaia, krmily ho medem a mlékem božské kozy Amaltheie. Na stráži stáli Kúréti, horští démoni. Ti měli za úkol působit údery svých mečů do štítů při pláči malého Dia takový hluk, aby ho Kronos nemohl zaslechnout. Podle jiné pověsti ho nymfa Adamanthea uložila do zlaté kolébky, kterou pak zavěsila na strom, aby ho Kronos nemohl nalézt ani na nebi, ani na zemi, ani na moři. Jiná verze pověsti tvrdí, že Zeus byl vychováván svou babičkou Gaiou.

Když Zeus dospěl, pomstil se otci. Na radu Titánky Métis a s pomocí bohyně Rhei se stal Kronovým číšníkem. Pak podle Métidiny rady smíchal medový nápoj s dávidlem a to mu podal. Pak už Kronos zvrátil všechny Diovy bratry a sestry, sourozenci se spojili a dali se do boje. Zeus osvobodil Hekatoncheiry, získal na svou stranu Kyklópy i některé Titány a po desetiletém lítém boji Krona přemohl a svrhl ho do Tartaru.

Tak skončila Kronova vláda. Některé verze uvádějí, že se Kronos před pádem do Tartaru zachránil a žil pod jménem Saturnus v Itálii. Začala vláda nejvyššího boha Dia, která vytrvala až do konce světa řeckých mýtů.

O dřívějších verzích o Kronovi, z dob než zlidovělo uctívání Dia, se myslí, že mají souvislost se semitským božstvem Ba`al Hammon. Původ mýtu o Kronovi pojídajícím své děti pochází z nejranějších forem náboženství, kdy jako Ba`al Hammon byl někdy uctíván Moloch, kterému byly přinášeny dětské oběti, které shořely uvnitř sochy Ba`al Hammona.

Zpráva připisovaná podle Eusebia pololegendárnímu současníku Trojské války, fénickému dějepisci Sanchuniathonovi, tvrdí že Kronos byl původně kanaánský vládce, který založil Byblos a byl postupně zbožštěn. Tato verze udává střídavě jména jako Elus nebo Ilus a uvádí, že ve 32 roce jeho vlády vykastroval, zabil a zbožštil svého otce jménem Epigeius nebo Autochthon, „kterého později zvali Úranem“.

Kronos je znovu zmíněn v Sybiliných věštbách, zvláště knize tři, která jmenuje Krona, 'Titána' a Iapeta, tři syny Urana a Gaie, z nichž každý obdržel třetinu Země a Kronos se stal králem nade vším. Po smrti Urana se Titánovi synové pokusili zlikvidovat Cronovy a Rheiny mužské potomky hned jakmile se narodí, ale Rhea v Dodoně v tichosti porodila syny Dia, Poseidona a Háda. Ty pak poslala do Frýgie, aby tam byli vychováni. Jakmile se to dozvěděli, uvěznilo šedesát Titánových lidí Krona a Rheu, což se stalo příčinou vyhlášení první války proti nim jejich syny.

Lidé později jeho vládu idealizovaně nazývali zlatým věkem. Následkem jeho spojení se zlatým věkem byl Kronos uctíván jako bůh žní, který dohlíží na plodiny, přírodu a zemědělství. Byl obvykle zobrazován se srpem, kterým měl ve zvyku sklízet plodiny a který byl také zbraní, kterou vykastroval a sesadil Urana. V Athénách, dvanáctý den každého měsíce, se konala slavnost zvaná Kronia na počest Krona a oslavující žně. Kronos byl také ztotožňován v klasickém starověku se Saturnem.

Řekové nestavěli Kronovi žádné chrámy a ani jinak mu neprojevovali žádnou zvláštní úctu.

Zatímco Řekové považovali Krona za představitele nepořádku a chaosu a věřili, že olympští bohové na svět přinesli období míru a pořádku poté, co se zmocnili vlády na zlomyslných Titánech, měli Římané na prvotní bohy příznivější pohled. Ačkoli římský bůh Saturn byl sloučen s Kronem, měli Římané Saturna raději než Řekové Krona. Zatímco Řeky byl Kronos považován za kruté a bouřlivé božstvo, jeho živelnost se stala u Římanů víceméně neškodná a začal být spojován se zlatým věkem a posléze i s „lidským časem“, kalendářem, ročními obdobími, přičemž byl odlišován od vlastního ztělesnění času – Chrona. Zatímco Řekové Krona převážně opomíjeli, považujíce ho za pouhý mezistupeň mezi Úranem a Diem, v Římském náboženství a mytologii zastával důležitější úlohu; Saturnálie byly slavnosti vyhrazené k jeho poctě a v raném římském království také víme o nejméně jednom chrámu zasvěceném Saturnovi.

Je důležité si uvědomit, že mnohá starověká města žila v klasických dobách v izolaci, a tak mnohé mýty a pověsti byly rozvíjený a přizpůsobovány pro danou oblast. Teprve rozvoj technologie dovolil provádět kulturní výměnu mezi lidmi a podporoval tím tvorbu jednotného pohledu na vesmír. Také by se slušelo poznamenat, že takový vývoj se neomezuje pouze na řecko-římskou kulturu. Historické dokumenty ukazují, že se to týkalo hlavně citově zabarveného náboženství.

Stejně jako významu Krona pro Římany, měla zpětně jeho římská varianta, Saturn, velký vliv na západní kulturu. Podle blízkovýchodní tradice byl sedmý den v židovsko-křesťanském kalendáři latinsky nazáván Dies Saturni (Saturnův den), který se pak po úpravách stal zdrojem pro anglický název soboty (Saturday). Astronomický název planety Saturn má také původ u Římanů. Byla považována za sedmý objekt, který byl nejzevnější z objektů ještě pozorovatelných pouhým okem.

U některých hinduistických sekt je Kronos označení pro démona.

Rhea:

Rheia (řecky Ῥέα, latinsky Rhea nebo Ops) je v řecké mytologii manželkou Titána Krona, matkou Hestie, Démétry, Héry, Háda, Poseidóna a nejvyššího boha Dia.

Rheia byla v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Kronem byla jako každý z Titánů přidělena jedné z hvězdných mocností, v jejím případě to byl Saturn. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byla nejen Kronovou manželkou, ale i sestrou, měli stejné rodiče i jako ostatní Titáni - Úrana a Gaiu.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

V době, kdy byl Kronos vládcem světa, obával se, aby jeho potomci proti němu nepovstali tak, jako on povstal proti svému otci. Proto každého novorozence spolkl a chystal se pohltit i dalšího očekávaného potomka. Rheia se však ukryla na Krétě a v hluboké jeskyni tajně porodila syna, který dostal jméno Zeus. Kronovi odevzdala kámen v plenkách a on ho spolkl.

Zeus vyrůstal pod ochranou nymf a horských démonů. Když dospěl, vzbouřil se proti otci a donutil ho vyvrhnout z útrob všechny děti. Po desetiletí tvrdých bojů ho zbavil vlády.

Rheie se dostalo zadostiučení: její syn Zeus se stal nejvyšším bohem a panovníkem nad nebem a zemí; Poseidón se stal vládcem moře, Hádés podsvětí. Rovněž její dcery byly mocnými bohyněmi.

Byla silně spojena s Kybelé. V římské mytologii byla Magna Mater deorum Idaea a identifikována s Ops.

V umění, byla Rhea obvykle zobrazována na voze taženém dvěma lvy, a ne vždy byla rozlišitelná od Cybele.

Řekové Rhei neprokazovali žádnou mimořádnou úctu, i když byla matkou nejvyššího boha. V Římě byla uctívána pod jménem Rhea nebo Ops.

V Homérovi je Rhea matkou bohů, i když ne univerzální matkou jako Kybelé, se kterou byla později identifikována. Původním střediskem jejího uctívání byla Kréta, kde údajně ukryla Dia.

V dávných dobách zdůvodňovali Řekové podobnost Rheie s Kybelé tím, že Rheia uprchla před Kronem ze svého sídla na Krétě do divokých hor v Anatolii (Strabon. 469, 12). Jiní spisovatelé měli obrácený pohled (Vergilius, Aeneis III) a ten bude zřejmě pravdivější, že kulturní a obchodní styky s pevninou přinesly na Krétu i kult uctívání Asijské velké matky, která se pak stala krétskou Rheiou.

V řecké mytologii (podle homérského mýtu) je symbolem Rheie Měsíc. Dalším jejím symbolem je labuť, protože je to jemné zvíře. Dalším jejím symbolem jsou dva lvi, kteří táhnou její vůz.

Tethys:Téthys (řecky Τηθύς, latinsky Tethys) je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Ókeanem byla jako každý z Titánů přidělena jedné z hvězdných mocností, v jejím případě to byla Venuše. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byla dcerou boha nebe Úrana a bohyně země Gaie, sestra a manželka nejstaršího Titána Ókeana.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Téthys na římské mozaice z Antiochie, zhotovená ve 2. až 3. století našeho letopočtu.

Ókeanovi zrodila nesčíslné množství potomků: všechny řeky a potoky, které ústí do moře; dále tři tisíce dcer a tři tisíce synů. Jejich úplný počet neuvádí ani Homér, Hésiodos ani žádný jiný z antických básníků.

Do mýtů se dále zapsala zejména tím, že když Zeus povstal proti svému otci (a jejímu bratru) Kronovi, unesla bohyni Héru a poskytla jí útočiště až dokud Zeus nezvítězil a neodvedl si ji jako svou manželku na Olymp.

Téthys také na příkaz nespokojené Héry společně se svým mužem zařídila, že Kallistó a její syn Arkas, umístění Diem na oblohu jako souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda, nikdy neklesnou pod obzor. Héra totiž na Dia žárlila, ale protože nemohla trestat jeho, trestala předměty jeho vášně, což byla také Kallistó. Tímto mýtem Řekové vysvětlovali, proč jsou tato dvě souhvězdí cirkumpolární.

Téthys je někdy zaměňována s mořskou vílou Thetis, manželkou Pélea a matkou Achillea.

Hiperion:

Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa syn Eurynomé a Ofióna, Titán kterému bylo přiděleno spolu s Titánkou Theiou Slunce. Podle Olympského mýtu o stvoření světa byl Hyperion (též Hyperíon, řecky Ὑπερίων, latinsky Hyperion), jeden z titánů, syn boha Úrana a bohyně země Gaie.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Hyperion uzavřel manželství se svou sestrou Theiou a měl s ní tři děti: boha slunce Hélia, bohyni měsíce Selénu a bohyni ranních červánků Éós.

V Homérově Iliadě a Odysseji je bůh slunce nazýván Hélios Hyperion, 'Nejvyšší slunce'. Ale v Hesiodově Theogonii a v Homérickém Chvalozpěvu k Déméter je jednou provždy nazýván Hyperonides 'syn Hyperiona' a Hésiodos spolehlivě popisuje Hyperiona jako již působícího samostatně.

Hyperion je často považován za 'Boha pozorování' a jeho sestra Theia za 'Bohyni zraku'.

V pozdější řecké literatuře je Hyperion vždy striktně odlišován od Hélia jako jeden z Titánů.

„Theia se poddala Hyperionově lásce a porodila
velkého Hélia, zářivou Selene a Eos,
kteří přinesou světlo všem smrtelníkům této země
a nesmrtelným bohům řád široké oblohy.“
(Hésiodos, Theogonia, 371-374)

Hyperion nehrál v řeckém kultu prakticky žádnou roli a pouze malou úlohu v mytologii, zapsáním v seznamu dvanácti Titánů.

Později Řekové intelektualizovali své mýty:"O Hyperionovi jsme řekli, že byl první kdo rozuměl, díky pečlivému pozorování a sledování, pohybu slunce a měsíce, a jiných hvězd a také ročním období, jejich vzájemnému působení ve skupině a ozřejmoval tyto poznatky jiným; a z těchto důvodů že byl nazýván otcem těchto těles, od té doby co je měl zplodit, tak říkajíc, přemýšleje o nich a jejich povaze.“ —Diodóros Sicilský (5.67.1)

Okeanos:

Okeanos (též Ókeanos, řecky Ωκεανός, latinsky Oceanus) je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Téthys byl jako každý z Titánů přidělen jedné z hvězdných mocností, v jeho případě to byla Venuše. Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl synem boha nebe Úrana a matky země Gaie: je nejstarším z Titánů.

Iapetos:

Iapéthos byl v řecké mytologii titán, syn boha nebe Úrana a bohyně země Gaie. Jeho potomky byli titáni Prométheus, Epimétheus, Atlas a Menoitia. První dva měl se svou manželkou Themidou Atlanta a Menoitiu s Okeánovou Klymenou. Podle jiných pramenů byla matkou všech Okeánovna Asia. Byl označován za titána smrtelného života, proto i jeho první dva synové byli považováni za smrtelníky. Během kastrace svého otce držel nebeskou bránu na západě. Jeho úkol později přijal jeho syn Atlas.. Při boji Krona a Dia se přidal ke svému bratru a po porážce ho Zeus svrhl do Tartaru. Ve společnosti svého bratra zůstal i na obloze. Kron alias Saturnus má poblíž sebe měsíc Japetus.

Jeden z měsíců Saturna je nazván jeho jménem Japetus.

Koios:

Koios (řecky Κοῖος, latinsky Coeus - chápavý) byl podle Pelasgického mýtu o stvoření světa byla synem Eurynomé a Ofióna, Titán, kterému byl přidělen spolu s Titánkou Mnémosyné planeta Merkur.

Podle Olympského mýtu o stvoření světa byl Koios jedním z původních Titánů, syn Úrana a bohyně země Gaie. Byl údajně Titánem „rozumu“.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Se svou manželkou a sestrou Foibou měl dceru Létó, jež porodila nejvyššímu bohu Diovi dvojčata Apollóna a Artemidu; Apollón se stal bohem slunce a světla, Artemis bohyní lovu.

Zúčastnil se vzpoury Titánů proti Diovi a po Diově vítězství byl svržen do věčné tmy Tartaru.

Kríos:

Titán Kríos (řecky Κριως, latinsky Crius) byl podle Pelasgického mýtu o stvoření světa synem bohyně Eurynomé a hada Ofióna. Společně s titánkou Diónou byli přiděleni planetě Marsu.

Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl synem boha nebe Úrana a bohyně země Gaie. Zapojil se na straně Titánů do jedenáctileté vzpoury proti olympským bohům. Poté co vůdce olympských bohů Zeus na radu Gaii osvobodil kyklopy a storuké obry hekatoncheiry, byli titáni poraženi a Kríos byl s ostatními svržen do věčné tmy Tartaru.

Se svou manželkou Eurybií, která byla dcerou boha mořských hlubin Ponta zplodil:

  • Astraia, otce hvězd a větrů, z jeho manželství s bohyní větrů Éós vzešli synové:
  • Euros nazývaný též Argestés (dle Hésioda) - bůh východního nebo jihovýchodního větru
    • Zefyros - bůh mírného západního větru
    • Boreás - bůh severního větru
    • Notos - bůh jižního větru

Spolu s Íapetem byli tak jediným Titány, kteří neměli za manželky své sestry

Foíbé:

Jméno Foibé (řecky Φοίβη) vzniklo z latinského[zdroj?] Phoebe, což znamená „jasná“ nebo „zářící“. Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa byla dcerou Eurynomé a Ofióna, Titánka které byl přidělen spolu s Titánem Atlantem Měsíc.

Podle Olympského mýtu o stvoření světa byla Foibé jedním z původních Titánů, dcera Urana a Gaii. Je tedy tradičně spojována s Měsícem a byla také babičkou Apollóna a Artemis. Se svým mužem a bratrem Koiem měla dcery Létó a Asterii. Podle mladších pramenů přijala od Themidy dozor nad věštírnou v Delfách.

Themis:

Themis (řecky Θέμις, latinsky Themis) byla v řecké mytologii byla dcerou boha nebe Úrana a bohyně země Gaie. Byla bohyní zákonného pořádku mezi lidmi a v přírodě.

Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Eurymedontem byla jako každý z Titánů přidělena jedné z hvězdných mocností, v jejím případě to byl Jupiter.

Themis, z chrámu Nemesis, Rhamnous, Attika, označena jako Chairestratova socha, asi 300 př. n. l.

Někdy bývala nazývána „druhou manželkou Diovou“, porodila mu Moiry - bohyně osudu a Hóry - bohyně ročních období. Stávala při Diovi, když k výkonu soudcovské funkce zasedl na svůj trůn, spolu s ní i bohyně spravedlnosti Diké (bývá uváděna jako dcera Themidina, dokonce jsou i vzájemně zaměňovány).

Bývá uváděna i jako matka matka Epimétheova, jiné zdroje označují za jeho matku Klymené. Otcem byl Titán Íapetos. Epimétheus se později stal manželem Pandóry, která přinesla lidem dary od bohů v Pandořině skříňce, plné trápení, běd a neštěstí.

Themis byla ztělesněním božského řádu, zákona a zvyku. Pokud je Themis přehlížena, Nemesis přináší jen spravedlivou a hněvivou odplatu. Themis není zlostná: Byla první, která nabídla Héře, rozrušené Diovými hrozbami, po návratu na Olymp pohár (Illias XV.88). Themis předsedá řádnému vztahu mezi mužem a ženou, základu správně zřízené rodiny (rodina byla považována za pilíř výchovy) a soudcové byli často nazýváni „themistopoloi“ (Themidiny služebníci). Hérou byla oslovována jako „paní Themis“.

Jméno Themis mohlo být také náhradou za Adrasteiu ve vyprávění o narození Dia na Krétě. Zřídila věštírnu v Delfách a byla zde orákulem. Podle jiné z legend přijala Themis věštírnu v Delfách od Gaii a později ji předala Foibé.

Themis je někdy ztotožňována s Physis (personifikace přírody).

Mnémosyné:

Mnémosyné (řecky μνημοσύνη paměť, latinsky Mnemosyne) je v řecké mytologii personifikací paměti. Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa byla dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Podle Homérského mýtu je dcerou Gaie a Úrana.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

Mnémosyné je matkou Múz, devíti bohyň krásných umění a vědy. Jejich otcem byl sám nejvyšší bůh Zeus.

Podle některých pramenů ze 4. století př. n. l. byla jako Mnémosyné označována také jedna z řek v Hádu, která byla protikladem řeky Léthé. Mrtvé duše pijící z řeky Léthé zapomínaly po své reinkarnaci na svoje předchozí životy, proto bylo zasvěcencům doporučováno pít z řeky Mnémosyné. Tato zmínka mohla být součást orfické nebo eleusinské mytologie.

Theia:

Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa dcera Eurynomé a Ofióna, Titánka které bylo přiděleno spolu s Titánem Hyperionem Slunce. Podle Olympského mýtu o stvoření světa byla Theia dcerou boha nebe Úrana a bohyně země Gaie.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Kríos, Hyperíón, Íapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

V Řecké mytologii byla Theia (také někdy psaná jako Thea nebo Thia), také zvaná Euryphaessa, Titánkou. Se svým bratrem a manželem Hyperionem, měla „jemnooká Euryphaessa, daleko zářící“ (Homérský chvalozpěv k Héliovi) děti jménem Hélios (Slunce), Seléné (Měsíc) a Éós (ranní červánky). Samotné jméno Theia znamená prostě bohyně; Theia Euryphaessa přidává podtext rozlohy (eury-) a jasu.

                  Titánské Potomstvo

Helios:

Hélios (řecky Ἥλιος, latinsky Sol), syn Titána Hyperíona a jeho manželky a sestry Theie, bůh slunce.

Jeho sestrou byla Seléné, bohyně měsíce a Éós, bohyně jitra. Jeho manželkou byla Persa, s ní měl syna Aiéta, pozdějšího krále v Kolchidě a dcery Kirké, proslulou kouzelnici a Pásifaé, manželku krále Mínoa. Klymené, dcera Ókeanova mu porodila sedm dcer, zvaných Héliovny, a syna Faethonta. Toho zabil bleskem nejvyšší bůh Zeus, když Faethón nezvládal jízdu slunečním vozem a hrozilo zničení země. Se svou milenkou Aiglé, prý nejkrásnější z Najád, zplodil Charitky, bohyně půvabu a krásy (ovšem jako jejich otec se v jiných verzích uvádí sám nejvyšší bůh Zeus a matkou prý je mořská bohyně Eurynomé).

Hélios byl bohem slunce, ale také zosobněním jeho jasu a tepla. Je vyobrazován jako výrazná postava, zlaté vlasy jsou korunovány oslňujícími paprsky.

Svou každodenní povinnost plnil ve zlatém voze, taženém čtyřmi okřídlenými koňmi. Je mu zasvěcen kohout, který ho na ranní cestu budil, před Héliem vycházela Éós - Jitřenka a za ní na východě vyjelo spřežení boha slunce. Jeho cesta začínala na dalekém východě, prý někde v Kolchidě a směřovala nad celou zemí až k dalekému západu na ostrov Blažených. Tam se jeho koně vykoupali a napásli a Hélios potom ve svém nádherném člunu, který mu zhotovil sám božský kovář Héfaistos, odplouval po vodách oceánu zpět na východ, kde druhého dne jeho pouť opět začínala.

Hélios dával svým světlem a teplem zemi život. Na své pouti všechno viděl - a mnohé si nenechal pro sebe. V bájích se uvádí, že byl svědkem nevěry bohyně Afrodíté s bohem války Areem, což prozradil podvedenému manželovi Héfaistovi. Viděl také, jak bůh podsvětí Hádés unesl Persefonu a prozradil to její nešťastné matce Démétér.

Héliovou pýchou bylo sedm stád krav a sedm stád beránků, která měl na ostrově Thrínakii. Každé stádo čítalo 50 kusů. Hlídaly mu je jeho dcery Faethúsa a Lampetia, které mu porodila nymfa Neaira. O těchto stádech se ví, že několik kusů z nich zabili Odysseovi druhové. Jelikož Hélios nepatřil k hlavním bohům, nebylo v jeho pravomoci trestat, musel proto o potrestání zlodějů požádat Dia.

Héliovým osobním majetkem byl ostrov Rhodos, který si vyzvedl z hlubin. Získal ho až poté, co si bohové rozdělovali majetek a na Hélia zapomněli. Obyvatelé ostrova jemu k poctě zbudovali Rhodský kolos, obrovskou sochu nad vjezdem do přístavu, jeden z divů světa. Byl zničen při zemětřesení v r. 225 př. n. l.

Prométheus:

Prométheus byl bratr Titánů Epiméthea a Atlanta; oba však předčil svou vychytralostí a mazaností. Neměl žádnou úctu k bohům a vysmíval se Diovi, ačkoliv bojoval na straně bohů proti Titánům. Prométheus byl stvořitelem člověka. Když jednou došel Zeus k Prométheovi a řekl, že by lidé měli bohům přinášet oběti, protože jim dovolují žít. Druhý den Prométheus zabil býka, stáhl z něj kůži, do které zabalil maso a dal to na jednu hromadu a pak na druhou hromadu dal kosti obalené tukem, zavolal Dia a řekl: „Pojď Die, vyber první hromadu toho co chceš, aby lidé obětovali bohům a druhou, co si mají ponechat“. Zeus, který očekával nějakou zradu, přišel k hromadě kostí s tukem a odhrnul to bílé a hleděl na kost, která tam byla, když přišel k druhé, a odhrnul kůži, práskla ho do nosu vůně masa a odešel zpět na Olymp. Od té doby lidé obětovali bohům pouze tuk a kosti. Zeus, za Prométheovu lest větrem udusal všechen oheň a vodou uhasil všechny ohniště a řekl: „Když mají maso místo nás ať ho jedí syrové“. Prométheus pak cítil lítost ke svým stvořením, když hleděl, jak se chvějí v chladu a o zimních nocích a jedí syrové maso. Rozhodl se vrátit do rukou lidí oheň tak, že ho ukradl lstí bohům a přinesl ho lidem ukrytý v dutině hole. Za tento čin Zeus vymyslel strašlivý trest. Přikoval Prométhea k pohoří Kavkaz, kde orel Ethon (v mnoha zpracováních zaměňovaný za supa) každý den vyrval jeho játra, která mu pak do druhého dne dorostla.

Po dvanácti generacích hrdina Héraklés osvobodil Prométhea a orla zastřelil šípem. Prométheus se pak navrátil na Olymp , avšak stále musel mít s sebou skálu, na které byl přikován, alespoň ve formě prstenu s kamínkem.

Epimétheus:

Epimétheus (řecky Ἐπιμηθεύς, latinsky Epimetheus) je v řecké mytologii Titánem. Byl synem Titána Íapeta a Klymené, dcery Titána Ókeana.

Jeho bratry byli Atlás, Prométheus, a Menoitios. Epimétheus byl otcem Pyrrhy, pozdější manželky Deukalióna.

Když jeho bratr Prométheus dal lidem oheň, ukradený bohům, lidé se od něho naučili různá řemesla i umění a žili šťastně, až se to bohům přestávalo líbit. Nejvyšší bůh Zeus proto nařídil, aby Héfaistos, božský kovář, vytvořil z hlíny a vody dívku, jejíž kráse nikdo neodolá. Bohové jí dali jméno Pandóra a obdarovali ji dary, mezi nimi však také nemocemi, bědami, zlem a jinými neřestmi.

Bůh Hermés ji doprovodil na zem k Epimétheovi, kterého Prométheus varoval, aby nebral všechno, co bohové dávají. Ale Epimétheus neposlechl a vzal si ji za ženu. Netrvalo dlouho a Pandóra splnila příkaz bohů: otevřela skříňku s jejich dary a všechny ty bědy, svízele a nemoci se rozletěly do světa. Na dně skříňky zůstala jedině naděje.

Atlas:

Atlás (řecky Ἄτλας, latinsky Atlasten jenž se odvažuje či trpí, někdy též v podobě Atlant) je v řecké mytologii obr, který na své šíji drží nebeskou klenbu nebo i celou zeměkouli. Byl synem Titána Íapeta a Klymené,[1] dcery Titána Ókeana.[2]

Jeho bratry byli Prométheus, Epimétheus a Menoitios. Atlás zplodil s bohyní noci Nyktou Hesperidky, s Ókeanovnou Aithrou pak Hyády[3] a syna Hyase,[3] s další Ókeanovnou Pléionou[4] pak Plejády.[5] Dále byl otcem nymfy Kalypsó,[6] bohyně deště a pramenů Dióny[7] a Maery.[8] U těchto posledních třech dcer nejsou známé jejich matky a jako otec se občas také uvádí někdo jiný (např, u Kalypsó Ókeanos).

Protože každý Titán měl přidělenu jednu z hvězdných mocností, dostal Atlas společné s Foibou na starost Měsíc.[9]

Když Titáni zvedli vzpouru proti olympským bohům, byl zvolen jejich vůdcem právě Atlas, protože Kronos již nebyl žádný mladík. Atlas se tedy rozhodl bojovat na straně Titánů, přestože jeho bratři Epimétheus, Prométheus a Menoitios[10] po zvážení všech možností přešli na stranu olympských bohů. Nejvyšší bůh Zeus ji po deseti letech bojů s pomocí Kyklopů potlačil a Titány svrhl do Tartaru. Atlanta nezabil, ale jako vojevůdce ho pro výstrahu tvrdě potrestal: navždy musí nést nebeskou klenbu nebo dokonce celou zeměkouli.

Jediný okamžik, kdy se tohoto svého prokletí mohl zbavit, nastal při příchodu hrdiny Hérakla, který přišel do dalekého západního kraje pro zlatá jablka Hesperidek.[11] Atlás se nabídl jablka opatřit, když za něj na chvíli Héraklés podrží nebeskou klenbu. Ten jeho lest prohlédl, naoko však souhlasil, aby nemusel v zahradě Hesperidek bojovat s nepřemožitelným drakem Ládónem, který nikdy nespal. Když však tři přinesená jablka od Atlanta dostal, pod záminkou, že si musí podložit polštářkem z trávy otlačené rameno předal břemeno „na okamžik“ zpět Atlantovi. Pak mu poděkoval za ochotu a po ironickém „žij blaze“ rychle zmizel i se zlatými jablky. Atlás se té tíhy nezbavil ani po smrti.

V některých verzích této pověsti, Hérakles místo toho postavil dva obrovské pilíře (Héraklovy sloupy), které držely oblohu nad zemí a tím osvobodil Atlanta podobně jako později i Prométhea.

Zahynul zvláštním způsobem. Když se hrdina Perseus vracel z ostrova Gorgon, kde chytře zabil Medúsu, procházel územím Atlantovým. Ten mu odmítl pohostinnost a dokonce Persea urazil pochybnostmi, zda opravdu dokázal Medúsu zabít. Perseus neváhal, vytáhl hlavu Medúsy a ukázal mu ji. Byla tak hrůzostrašná, že při pohledu na ni každý zkameněl.[12] Tak i Atlás se změnil v kamennou horu, čnící až k nebesům. Ta nese navěky tíhu nebeské klenby.

Již antičtí zpracovatelé mýtu o Atlantovi upozorňovali, že zde vzniká rozpor na časové ose. Hérakles totiž byl podle řecké mytologie pravnukem Persea a v tom případě stěží mohl po zkamenělém Atlantovi požadovat donesení zlatých jablek.

Odezva báje o Titánu Atlantovi trvá dosud ve jméně pohoří na severu Afriky, v pojmenování bájného ostrova Atlantis, souborů map nebo Atlantského oceánu, který omývá na západě Atlantovu zem. Ostatně jiné verze o této postavě jako o bohatém králi, který vlastnil krásné zahrady a velká stáda skvělého dobytka. O všechno přišel pro svou nepohostinnost k Perseovi.

Titáni uposlechli výzvy své matky Gaie, aby potrestali Úrana, který svrhl Gaiiny děti do Tartaru. Pomstu vykonal Kronos, který srpem zmrzačil Úrana; pak osvobodili Gaiiny potomky z Tartaru a vládcem učinili Krona. Krona pak svrhl jeho nejmladší syn Zeus, který deset let bojoval s Kronem a Titány. Zeus zvítězil v Titánomachii v boji proti Titánům, a svrhl je po jejich porážce do Tartaru. Jejich strážci byli podle Diova rozhodnutí Hekatoncheirové, storucí obři.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Blood albatross diagram

(Ahauhheegupt, 25. 7. 2018 17:13)

Compression est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre moelle bat, il pompe le sang tout au long vos arteres a la flanerie de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-prix-jean-coutu/

bomba

(vojvoj, 26. 6. 2015 20:47)

je to super dozvěděl jsem to co jsem potřeboval dík